Ve dnech 25. až 27. 10. proběhlo první setkání ministrantů naší ostravsko-opavské diecéze v tomto školním roce. Uskutečnilo se na významném poutním místě Krnov – Cvilín, které je známé svým poutním kostelem zasvěceným Panně Marii Sedmibolestné, který spravují místní minorité.
V tomto roce si budeme připomínat několik významných výročí českých, moravských nebo slezských světců a tudíž jsme tématem letošního MiniForu zvolili svatost, abychom i klukům od oltáře připomněli, že se nejedná pouze o výsadu několika jedinců, ale aby se nebáli po této cestě vykročit spolu se svatými, kteří třeba žili na podobných místech jako my, třebaže o pár set let nazpátek. První setkání jsme nemohli započnout jinak než s Pannou Marií, která je jistě vzorem všech světců.
V pátek po příjezdu téměř 30 kluků proběhla první seznamovací hra, při které se mohli chlapci navzájem lépe poznat a zároveň byli na jejím konci rozděleni do družstev, která dostala své označení podle různých přívlastků Matky Boží, dle místa, kde je uctívána. Setkat jsme se tak mohli s družstvem Panny Marie Fatimské nebo kupříkladu Medžugorské. V těchto týmech následně probíhaly všechny další hry a soutěže, ale třeba také ministrování v místním chrámu. Každá další hra byla uváděna scénkou v kostýmu, kterou si vždy připravil jeden z nás vedoucích abychom tam mohli kluky, lépe vtáhnout do příběhu našeho setkání. Zvláště jsme se zaměřili, také díky místu kde se konalo, na sedm bolestí Panny Marie – a tak kluci mohli naslouchat například starci Simeonovi, sv. Josefovi nebo třeba římskému vojákovi. Dříve než šli v pátek večer ministranti spát, měli za úkol v rámci večerní hry splnit několik úkolů. Například zazpívat Pánu Ježíši ukolébavku, dát mu večeři, nebo ho přenést z místa A do B. Mohli si tak vyzkoušet, že takový útěk do Egypta nebyl vůbec jednoduchý.
V sobotu mohli kluci po ranní rozcvičce a vydatné snídani vyslechnout místního minoritu, který přijal naše pozvání a objasnil klukům kým je a jak se k svému povolání dostal. Sám byl zahrnut nejedním zvídavým dotazem a za svou návštěvu sklidil velký potlesk. Sobotní odpoledne náleželo krátkému výletu na místní zříceninu hradu Šelenburk. Večer po návratu měli kluci příležitost poděkovat za své rodiče, kamarády a společně prožitý čas zvláštní formou modlitby. Každý z nás si mohl napsat lísteček poděkování. Poté byly tyto papírky předloženy před oltář při nedělní mši svaté.
Sváteční nedělní den jsme nemohli zahájit jinak než pořádnou rozcvičkou. Další čas patřil interaktivní výuce liturgiky. Po skončení mše svaté jsme se vydali uklidit místní křížovou cestu. Samozřejmě nechybělo vyhodnocení, které zastavení je nejpěkněji uklizené. Po obědě následovalo slavnostní vyhlášení vítězného družstva.
Rád bych vyjádřil velký dík celému našemu týmu, který precizně připravili pro kluky program, třebaže toto víkendové setkání bylo ztíženo nečekanou absencí našich skvělých kuchařek. Myslím, že mohu konstatovat, že vše dopadlo na výbornou. Jsem přesvědčen že tato setkání jsou pro nás dobrým místem pro budování nových vztahů nejen mezi námi, ale také s Pánem Bohem a svatými, kteří jsou našimi vzory hodné následování.
Richard Kubiček,
bohoslovec 2. ročníku
